Navždycky. ^^

1. října 2011 v 10:35 |  Wonderland ~ ♥
12. října 2010 v 17:35

Když si Helen Burnsová sundá z hlavy čepec, aby ji Jana mohla nakreslit, a rozpustí své rudé kudrnaté kadeře, pro správce Brocklehursta je to nevídaná drzost. V dlouhých, divokých vlasech vidí marnost a neřest. Nakáže, aby dívčiny vlasy byly okamžitě nakrátko ostříhány. A Jana se postaví za ni. Beze strachu se postaví Brocklehurstovi a Helen brání, ospravedlňuje ji před jeho neopodstatněnými slovy.

Usmíval jsem se, když jsem viděl, jak Jana Eyrová ani na moment neváhá sejmout ze své hlavy vlastní čepec, aby i její vlasy mohly být ostříhány. Jak statečně chránila dívku, se kterou se přátelila, i když věděla, že postavit se vedení školy může ze strany vynucených autorit znamenat jedině tvrdý trest. Tohle to znamená, když vám na někom záleží více, než na sobě samém. Tak to bylo správně.

Ještě jsem nevěděl, co se v příběhu zakrátko muselo stát.
Uprostřed jedné noci, kdy se Jana vzbudí, její kamarádka v sousední posteli není. Rozhodne se jít za ní, najít ji, ať je kdekoli. Nachází Helen v jednom opuštěném malém pokoji, oddělenou od ostatních. Dívka onemocněla tuberkulózou, není jí dobře. Jana ji nemůže nechat o samotě. Mluví k ní, nechce se s ní rozloučit. A Helen Janě slibuje, že se znova setkají. Že budou znova spolu, navždycky.

Tiše a s úctou jsem poslouchal ta slova, která tak dobře znám, ta slova, která nepřestávají znít v mojí mysli. V mém srdci... ♥